Hohoľ a Gogol. Ukrajina se pyšní světovým klasikem
16. 9. 2024
Česko je srdcem Evropy, Ukrajina její duší. Nesmíme zradit
25. 10. 2024

Nezapomínejme na Ukrajinu. Už kvůli společnému domovu

Válečné události na Ukrajině jsou spojeny s mnohými mýty a zkazkami, které karikují vzájemné vztahy a vedou nakonec k nepochopení a dokonce odmítání. Českou a ukrajinskou blízkost mnoho deformuje orientace na sovětskou minulost popřípadě na nedávné časy postsovětského chaosu na Ukrajině. Zaniká tak skutečnost blízkosti, kterou představuje doba rakouské monarchie. 

Praha a Lvov byly v jednom státě, tvořili jsme mnohonárodní stát, ve kterém se prolínaly kulturní vlivy v tavícím středoevropském kotlíku. Zde hledejme zdrojnici společného. A pamatujme stále na to, že tuto kulturní rozmanitost zničily brutálně totality dvacátého století.

Aktuální dynamické dění navíc vede ke ztrátě citlivosti k ukrajinskému dění. Politické šarvátky a výbušná ohniska násilí jinde ve světě zakrývají přetrvávající utrpení země barev modré a žluté. Z našeho zřetele mizí krajina, která je pozoruhodná svou kulturou, a je mystickým prostorem, kde se potkává starobylá víra v Hospodina a silná ochranná láska Panny Marie k člověku. 

Brána do Evropy a zároveň do Asie, to je Ukrajina, a to je i příčina utrpení a snah mocných uchvatitelů uzurpovat. Ve kontextu uvedeného nepřekvapí, že v historii byla na předním místě mezi tyranskými kroky snaha vymýtit ukrajinštinu, jazyk, který vyvěrá ze srdce lid.

Současná válka tak z historického hlediska není izolovaná a je součástí významného geopolitického pohybu. Nepozornost, odmítání, podceňování a přehlížení jsou proto nesmírně krátkozraké. Zakrývání zraku není řešením, stejně jako odevzdanost osudu nebo dokonce snad východnímu agresorovi. Hlavně však z principu lidskosti nesmíme Ukrajinu opustit, ať se situace na bojišti bude vyvíjet jakkoliv. 

Jsme propojeni, jak bylo konstatováno na počátku. Ukrajina je krásná a krásná jsou i srdce jejího lidu. Jsou ale také zraněná minulostí, která zmítala vlastí a vedla i do tenat a slepých cest. Ale stále je tu ukrajinská láska k rodině, k Bohu a vůni černozemě. Češi znají, když kladivo dějin dopadá na kovadlinu a kovový zvuk zvěstuje zkázu a utrpení. Jsme si souzeni sdíleným osudem. 

Nezapomínejme na Ukrajinu.

Sdílet článek: