Odkrývat pravý poklad je vždy fantastické. Mezi naše národní bohatství patří i staletý vztah k Ukrajině, který je nutné stále připomínat. Kdo totiž zapomíná na stará přátelství, odsuzuje se nakonec k osamocení. Nenalézáme zde nějaký propagandistický výjev, které se nyní objevují ve veřejném prostoru. Jde o hmatalené a konkrétní přátelství s Ukrajinou u osobností naší historie, které jsou v trvalé vážnosti, a formovaly naše národní povědomí. Josef Dobrovský, Karel Havlíček Borovský nebo František Palacký. Ukrajinu měly tyto osobnosti ve svém srdci, a je naší národní ctí neotáčet se zády, ale přijmout toto dědictví.

Česko je označováno za srdce Evropy. Ukrajina je pak v geopolitické teorii řazena jako Srdce světa (Heartland). A říká se, že kdo ovládá Česko, ovládá Evropu. V případě Ukrajiny pak, kdo ovládá Srdce světa, ovládá Světový ostrov. Ale není cílem tohoto pojednání řešit geostrategické úvahy. Míříme do jiných sfér. Jestliže tedy Česko i Ukrajina jsou srdcem, nalézáme zde blízkost přímo osudovou, která si žádá přístupu náležitého.

Současnost nabízí hlavně společenský svár nad Ukrajinou, který svým spadem zakryl zdrojnici, činy předků a osobností, kterých si dodnes vážíme, a vděčíme jim za národní existenci díky obrozeneckým snahám v první polovině 19. století. Nejsou to vskutku jména neznámá a jejich slova mají hloubku a platí i v současnosti. Karel Havlíček Borovský je první v řadě, kdo bravurně popsal stav, který Ukrajina prožívá staletí, a je tomu i dnes. Nabízí ale také východisko, které vede k závěrům mimořádným. Mírová a svobodná Ukrajina, to je i mírový svět.

„Malorus – Ukrajina jest ustavičná kletba, kterou sami nad sebou vyřkli Poláci a Rusové. Tak se nad Polskem a Ruskem mstí potlačená svoboda Ukrajiny… Dokud nebude odčiněna křivda spáchaná na Ukrajincích, dotud není možný opravdu mezinárodní mír a slovanská dohoda,“ napsal Karel Havlíček Borovský v článku Slovan a Čech. Výrok, který ve své opravdovosti má vést dnešního člověka k hlubokému zamyšlení a opuštění jednoduchých klišé ideologických a propagandistických. Věru, podpora Ukrajiny je bezesporu v zájmu českém.

Ale nejen Karel Havlíček Borovský nalezl cestu do jádra ukrajinské věci. František Ladislav Rieger na konci 40. let pronesl slova jednoznačná: „Já však uznávám Ukrajince za samostatný národ, znám Halič z vlastní zkušenosti a znám rovněž jejich literaturu a řeč.“ Vskutku nebyl tento velký člověk pod patronátem stávajících politků, ale viděl a znal skutečnost. K horlivým zastáncům a přátelům ukrajinských obrozeneckých snah náležel také Otec národa František Palacký.

Prvním přítelem a příznivcem Ukrajinců ovšem byl otec české filologie Josef Dobrovský. Měl velký vliv na obrození haličské Ukrajiny. Jak historie učí, stále a znovu! Srdce k srdci, už v 19. století rezonovalo toto propojení, které ale trvá dodnes. Pro mnohé Čechy přitom byla běženecká vlna v roce 2022 prvním setkáním s ukrajinskou řečí. Naši předkové byli na tom lépe a jdou i nyní příkladem. Obrozenec Jan Pravoslav Koubek v první půli 19. století konstatoval, že „řeč ukrajinská je je řeči české nejvíce ze všech slovanských řečí podobná.“ Nelze než dosvědčit!

I první čs. republika byla za své krátké existence přítelem Ukrajiny, v té době opět nesvobodné. A již ve 20. letech 20. století zaznívaly stesky, že Češi málo Ukrajince znají. Právě vzájemnost podpořila při setkání s ukrajinskými ženami senátorka Františka Plamínková, výrazná osobnost čs. ženského hnutí, která v roce 1942 byla nacisty zavražděna na Kobyliské střelnici. „Národy se nejlépe poznávají ne za zeleným stolem, ale v upřímné spolupráci jedinců a skupin,“ řekla tehdy ukrajinským ženám žijícím v ČSR.

Ve válečném vřavě, která již čtvrtým rokem ničí Ukrajinu, vypuká i svár společenský. Příkopy se prohlubují a zdají se býti trvalými. Ať pohledy různé, je nutno navrátit do života českého lidskost, poučenou minulostí. Ukrajina je nám osudově souzena, ať bychom postupovali tak či onak. Máme na co navazovat. Stále platí a platit bude, že pokud Ukrajinu opustíme, budeme nakonec my sami v tomto světě opuštěni se všemi následky. Obraťme se tedy k příkladu předků a snažme se Ukrajinu pro začátek aspoň pochopit.