Ruská propaganda se systematicky snaží namluvit světové veřejnosti, že žádná originální ukrajinská kultura neexistuje. Ve válečných letech je toto neblahé úsilí ještě intenzivnější a nalézá cesty i do některých českých srdcí. Smutný fakt. Proto je nutné stále připomínat, jak úžasná je ukrajinská kultura svou niterností a prožitkem, které pramení ze staletí tíživého osudu. Vzpomeňme například velkého spisovatele Nikolaje Vasilijeviče Gogola. Velkého ukrajinského spisovatele.

Slyšíte ten protest? Jakého ukrajinského? Rusky přece psal a v Rusku žil! A přece. Jak velkou ukrajinskou duši v tom všem zmítání se a potýkání se s životem vyciťujeme! A nejen to. Gogol byl vskutku velký spisovatel ukrajinského původu, správněji tedy Mykola Vasyľovič Hohol.

Nyní ruské impérium snaží se potlačit vše ukrajinské, ale paradoxně, v době tíže 50. let 20. století v Československu popravdě o Hohoľovi uváděli u jeho děl, že kořen, pramen živé vody umělcovy prýští z ukrajinské půdy rodné. “Umělecká tvorba Gogolova živila se v počátcích tím, co jí poskytl domov – Ukrajina,” píše se v předsádce vydání Výboru z díla I. z roku 1952 v nakladatelství Svoboda. Ba co víc, zmiňuje se zde v souvislosti s Ukrajinou dílo plné “pathosu lásky k vlasti a zápasu o ni”. Píše se dokonce zde o “hrdinské minulosti Ukrajiny”.

Hohoľ nezapomínal na svůj domov, ač byl později pohlcen tehdy velkým světem mohutnějícího ruského impéria. Možná právě ono odtržení od rodné hroudy a pobyt ve světáckém a rozervaném světě byl příčinou, prapůvodcem Hohoľovy vnitřní zkázy. Kdo ví…

Válka vždy ničí, karikuje, zatemňuje, činí vztahy mezilidské nelidskými. V takových chvílích nutno pohlédnout do tváře minulosti a hledat kaménky lidskosti. Dosáhnout na ně, ba je křečovitě držet v dlani. Pak odhodíme stranou ideologie a uzříme, jak musí trpět ukrajinská duše, jejíž milovanou vlast, Hohoľovu vlast, ničí imperiální krutost a hrabivost.