Nastal čas neustále připomínat, naléhavě, ale laskavě, že Ukrajina je naším osudem. Budoucnost země vyšyvanky ovlivní i časy příští v zemi české. Je opravdu nutné si uvědomit, jak silné pouto naše národy historicky spojuje. Nyní se zdá, že mnozí ze Západu začnou zavírat před Ukrajinou oči. V zájmu vlastním, buďme aspoň my věrni!

Pohlédneme-li do minulosti, časů rakouského mocnářství, se západní Ukrajinou jsme tvořili jeden stát, měli jsme společnou měnu, a čeští lidé v tehdejší Haliči mnoho působili. Po říjnové revoluci roku 1917 a násilném zániku Ukrajinské lidové republiky, stalo se Československo azylem pro ukrajinský exil, vznikají u nás ukrajinské školy, tisk, knihy a kulturní sdružení. Věřícím slouží pražský řeckokatolický chrám sv. Klimenta. Dokonce i později, po únoru 1948, jaký to paradox, nemizí tradiční ukrajinská kultura z našeho prostředí. V nakladatelstvích jsou vydávány ukrajinské lidové písně, pohádky, ale i knihy klasiků. Ukrajina není tabu, není země 404 nebo jakési území náležející Rusku. 

Ano, už jsme o této historii na tomto webu psali. Ale je nutné ji znovu a znovu opakovat. Protože až dnes, v současné době, jaký to paradox, je existence Ukrajiny některými kruhy české společnosti zpochybňována, země je diskvalifikována, označována za neživotnou, a v podkresu je zřejmé tiché přání, aby Rusko zvítězilo a Ukrajinu porobilo, rozbilo, neutralizovalo, až vyzmizíkovalo. Snaží se o to už teď. Na okupovaných územích je rusifikace stoprocentní a nekompromisní. 

Situace je složitá, není popravdě dobrá. Ruská vojska na frontě postupují, Kreml se navíc opírá o faktickou podporu Číny, ale i dalších asijských, afrických a jihoamerických zemí. Globální Jih, jak jsou označovány bývalé země třetího světa, se hlásí o slovo.

Nepředpokládáme, že chtějí Západ zcela zničit, ale maximálně oslabit a donutit k rezignaci na pětisetletou globální vůdčí roli. Svět budoucnosti má být multipolární. A zřejmě bude. Ale jestliže krvavou obětí na oltáři vzniku nového světového pořádku má být nevinná Ukrajina, může takový nový svět být šťastný? Nemůže.

Avšak zpět k našemu Česku. Ať se budou dít scénáře mimořádně pesimistické nebo dramatické, měli bychom si uchovat čest a Ukrajinu neopustit. Ať jsme třebas jediní na světě širém. 

Jestliže je Česko považováno za srdce Evropy, Ukrajina je její duší.